Velké podniky táhlo v roce 2023 strojírenství, potravinářství, stavebnictví a elektrotechnika. K výslednému snížení jejich rentability přispěly telekomy, energetika, petrochemie, hutnictví nebo zemědělství.

FinStat Premium CZ

Finanční data českých firem

Dozvědět se více

V první výroční analýze výkazů nefinančních podniků se FinStat zaměřil na odvětví, ve kterých převládají velké společnosti. Soustředili jsme se hlavně na průmysl, energetiku, stavebnictví a telekomunikace. Podívali jsme se i na těžbu nerostných surovin a uhlí, které vstupují do výroby tepla, elektřiny a stavebních hmot. Také jsme nahlédli do zemědělství a lesnictví, které produkují vstupy pro potravináře, dřevaře a nábytkáře.

V českém průmyslu, energetice, stavebnictví a telekomunikacích jsme identifikovali bezmála 50 tisíc společností, které tvoří pětinu všech nefinančních podniků se zpracovanými závěrkami za účetní rok 2023. Jejich podíl na celkových tržbách i na čistém zisku identifikovaného celku ale dosahuje až tří pětin.

Tržby analyzované kohorty v roce 2023 stouply o 1,2 procenta nad 6,2 bilionu korun. Vzhledem k tomu, že v reálně stagnující ekonomice se čistý zisk snížil o sedminu, rentabilita tržeb hodnocené skupiny klesla o celý jeden procentní bod. Podniky v hodnocených významných odvětvích tak proměnily na čistý zisk v průměru 4,8 haléře z každé jedné koruny v tržbách. Nejvíc k poklesu míry ziskovosti přispěla energetika. Naopak automobilový průmysl vehementně vesloval proti klesajícímu trendu.

Benchmarkový telekom

Nefinančním podnikům v rentabilitě tržeb s přehledem dominují poskytovatelé telekomunikačních služeb, zejména mobilní operátoři. Zatímco v roce 2022 telekomy proměnily na čistý zisk téměř 26 haléřů z každé utržené koruny, o rok později to byla polovina.

Důvodem byl dvoutřetinový propad zisku největšího operátora O2, kterého ovládá skupina PPF Renáty Kellnerové. Provozní zisk si sice udržel, propadl se mu však finanční výsledek, který se v předcházejícím roce opíral o zisk z prodeje dceřiné O2 Slovakia spřízněné společnosti PPF Comco N.V.

Druhý největší útlum výdělku v odvětví eviduje Cetin (skupina PPF), který provozuje největší telekomunikační infrastrukturu v Česku a poskytuje i velkoobchodní telekomunikační služby. Způsobily ho kurzové ztráty a vyšší nákladové úroky ve skupině. Cetin před rokem převzal od kyperské skupiny Kaprain Karla Pražáka dynamicky se rozrůstajícího poskytovatele internetu DeCeTel (původně Nej.cz), který se však k 1. 1. 2024 rozpustil do tří společností ve skupině Cetin.

Nejvyšší čistý zisk i rentabilitu tržeb za rok 2023 zaznamenal druhý největší mobilní operátor T-Mobile, dcera německého Deutsche Telekom (závěrku zveřejnil až po Vánocích). Na zisk dokázal proměnit 20 haléřů z každé utržené koruny, zatímco tržní trojka – britský Vodafone (díky převzetí UPC významný provozovatel pevného připojení k internetu), ani ne čtyři (také kvůli vysokým úrokovým nákladům). Lepší ziskovost měl i telekomunikační velkoobchodník ČD – Telematika, dcera státních Českých drah, nebo mladý poskytovatel internetové televize SledovaniTV.

Cementárny zabraly

Druhou nejlepší míru ziskovosti tržeb za rok 2023 vygenerovalo energeticky náročné odvětví výroby stavebních hmot. Ta však byla ve srovnání s telekomy téměř poloviční, když meziročně klesla o 1,1 procentního bodu na 7,4 %. Mohou za to hlavně podniky v segmentu výroby obkladů, dlažeb, tvárnic a střešních krytin. Vedoucí trojice Lasselsberger, Wienerberger a Xella zaznamenala dramatický propad zisků. Ještě v roce 2022 se přitom pyšnila rentabilitami tržeb nad 20 %. Výrobcům omítek a izolací „zkazila“ meziroční zlepšení švýcarská Sika, která sestoupila do ztráty kvůli tvorbě masivní opravné položky k finanční investici do převzaté firmy Master Builders Solutions CZ.

Sektoru výroby stavebních hmot dominuje zahraniční kapitál, hlavně z Německa, Rakouska, Japonska nebo Francie. Z 50 nejvlivnějších podniků v odvětví s obratem přes 800 milionů korun, které dohromady zaměstnávají více než 23 tisíc lidí, nekontroluje český kapitál ani desetinu. Češi ovládají především strádající skláře, i když v tomto segmentu se nedařilo ani japonské tržní jedničce, ztrátovému výrobci plochého skla AGC Flat Glass, nebo francouzské dvojce Saint-Gobain Adfors, která vyrábí sklovláknité tapety a mřížkové tkaniny. Lépe se vedlo alespoň výrobcům skleněných obalů (rakouský Vetropack či americký O-I Glass).

Naopak v nejziskovějším segmentu – ve výrobě betonu, cementu a vápna zisk meziročně pookřál. Jeho podíl na zisku nejvlivnější padesátky se blíží k 60 procentům. Pododvětví táhla nejen probuzená španělská segmentová jednička Cemex (vydatně si pomohla státní dotací a hlavně rozpuštěním opravných položek k majetku), ale zejména tři nejrentabilnější podniky celého odvětví výroby stavebních hmot – Cement Hranicez německého koncernu Dyckerhoff, německý Heidelberg Materials a švýcarský cementářský gigant Holcim. Jejich rentabilita tržeb převyšuje 30 %.

Opíraly se také o oživení ve stavebnictví, ze kterého čerpala i těžba štěrku, písku, kamene či soli. Osmička největších těžařů s individuálním obratem přes 800 milionů korun (zaměstnává více než dva tisíce pracovníků) posunula v roce 2023 průměrnou ziskovost tržeb nad 17 %.

Metrostav v tříletém moratoriu

Téměř polovinu všech společností v analyzovaných odvětvích představují stavební firmy. Těm v roce 2023 rostly nejen tržby, ale podstatně rychleji i zisky, díky čemuž ziskovost tržeb stoupla stavebnímu sektoru o 0,6 procentního bodu na 5,8 %. Vyšší přírůstek rentability zaznamenaly jen třikrát větší automobilový průmysl a srovnatelně velká elektrotechnika. I když tato klíčová průmyslová odvětví dokázala na zisk proměnit pouze 3,9 haléře z každé utržené koruny, respektive haléře tři.

Celkovou rentabilitu stavařů táhla nahoru především developerská společnost CTP Invest, která se zaměřuje na výstavbu a pronájem průmyslových a kancelářských budov. Bez ní by byla o celý procentní bod nižší. Na rozdíl od stavebních hmot více než stovce největších stavebních firem s individuálním obratem převyšujícím 800 milionů korun (a zaměstnávajících 37 tisíc pracovníků) kralují čeští vlastníci. Připadá na ně bezmála 55 % celkových tržeb.

Nejvýznamnější z domácích skupin je Metrostav (stojí za ním skupina českých podnikatelů a Slováků propojených s největší slovenskou stavební firmou Doprastav), který se přímo nebo prostřednictvím dceřiných firem zaměřuje na všechny typy staveb a stavebních prací. Dcery využívá i na účast ve veřejných zakázkách. Těch se nemůže účastnit, protože byl v létě 2022 pravomocně potrestán tříletým „moratoriem“ pro podplácení a manipulace ve veřejných soutěžích.

Ze silných hráčů ve stavebnictví táhne čistý zisk odvětví domácí dvojice AŽD Praha a Elektrizace železnic Praha (tu ovládá nejbohatší Čech Daniel Křetínský), která se specializuje na výstavbu a modernizaci železniční infrastruktury, nebo Metrostav. Čeští pozemní stavitelé IMOS či HSF System nebo švédská Skanska si přilepšily finančními výnosy. Vedoucí trojice zaměřená na dopravní stavby – Eurovia z francouzské skupiny Vinci, rakouský Strabag a španělská OHLA ŽS sice patří mezi deset stavebních firem s nejvyšším nominálním výdělkem. Míra ziskovosti jejich tržeb je ale podprůměrná.

Energetikou smýká ČEZ

Energetika je podle celkových tržeb druhé nejsilnější odvětví po automobilovém průmyslu. Z hlediska tvorby zisku je však absolutně největší. V roce 2023 vygenerovala o čtvrtinu vyšší zisk než celý automobilový sektor. V předešlém roce byl její čistý zisk dokonce čtyřnásobný a téměř dvaapůlkrát vyšší než zisk tehdy druhého chemického průmyslu taženého vyššími cenami pohonných hmot.

Výrobci, obchodníci a distributoři elektřiny, plynu a tepla proměnili v roce 2023 na zisk 6,1 haléře z každé inkasované koruny – tedy o trochu víc než stavaři. Na rozdíl od nich se však míra ziskovosti energetických podniků, po rekordním roce 2022 krmeném růstem světových cen plynu, propadla v následujícím roce o 3,6 procentního bodu. Větší útlum, kromě zmíněných telekomů, předvedla pouze výroba ostatních vozidel a dřevařsko-papírenské odvětví.

Zhruba polovina tržeb 85 největších energetických podniků s obratem přes 300 milionů korun (zaměstnávají 27 tisíc lidí) připadá na podniky pod kontrolou veřejného sektoru. Jedná se zejména o státem kontrolovaný energetický gigant ČEZ a jeho dceřinky. Do této skupiny patří i státní ČEPS, který provozuje páteřní vysokonapěťovou přenosovou síť a spravuje její propojení se sousedními zeměmi, dále Pražská plynárenská nebo městské teplárny.

Podíl veřejného sektoru na zaměstnanosti a čistém zisku největších energetických společností dosahuje až 60 procent. Privátní čeští investoři (hlavně firmy ovládané Danielem Křetínským nebo uhlobaronem Pavlem Tykačem) nevydělali ani desetinu toho, co celá skupina největších energetických podniků. Subjekty pod kontrolou zahraničních skupin (hlavně německé E.ON a EnBW, maďarský velkoobchodník MVM a francouzská Veolia) dosáhly v roce 2023 třikrát většího zisku než domácí soukromí hráči.

Zisk energetického sektoru srazil hlavně ČEZ, který dividendami stále vydatně krmí státní rozpočet. Dramatický útlum zisku zaznamenala také obchodní firma Powertica Commodities podnikatele Pavla Tykače. Té se propadly tržby z prodeje elektřiny z hnědého uhlí (těží ho dva jeho utlumované severočeské důlní podniky), vyráběné v jeho tepelných elektrárnách Počerady a Chvaletice a v Teplárně Kladno.

Mimochodem, pětce velkých českomoravských důlních podniků, která zaměstnává téměř 7,5 tisíce lidí, dominují v ziskovosti ostravský dobyvatel černého uhlí OKD (pomohl si rozpuštěním opravných položek), kontrolovaný ministerstvem financí, a hnědouhelné Severočeské doly (přilepšily si finančními výnosy) ovládané ČEZem. Navzdory výraznému propadu zisku vykázaly v roce 2023 oba podniky stále královskou 24%, respektive 17% rentabilitu tržeb. Česká těžba uhlí je tržbami srovnatelná s odvětvím textilního, oděvního a kožedělného průmyslu. Její rentabilita (16,1 %) je však čtyřnásobná.

Pneumatiky proti ropě

Podobně jako energetikům klesly v roce 2023 výdělky v důsledku zchlazení cen plynu, které v roce 2022 vyexponovala ruská invaze na Ukrajinu, agregátní zisk českého chemického průmyslu se propadl hlavně v návaznosti na zlevnění ropy a potažmo pohonných hmot. Tři pětiny meziročního propadu zisku celého chemického průmyslu totiž jdou za polskou rafinerií Orlen Unipetrol, jejíž podíl na celkových tržbách chemického průmyslu dosahuje bezmála jedné čtvrtiny.

Profitabilita se propadla hlavně u základní chemie, kde se dařilo pouze firmám zaměřeným na výrobu technických plynů (Linde Gas, Air Products) nebo sazí do pneumatik (CS Cabot). Díky útlumu v základní chemii a poklesu ve farmaceutickém průmyslu, který zaznamenala hlavně izraelská segmentová dvojka Teva, klesla míra ziskovosti celého českého chemického průmyslu v roce 2023 o 1,8 procentního bodu na 5,3 %.

V šedesátce největších chemicko-farmaceutických firem s obratem přesahujícím dvě miliardy korun (zaměstnávají více než 43 tisíc lidí) ovládají čeští podnikatelé pouze desetinu obratu. Jedná se především o chemičky Deza, Lovochemie, Precheza a Fatra Andreje Babiše, Spolek pro chemickou a hutní výrobu a Synthesii Karla Pražáka či OKK Koksovny Petra Otavy. Všechny vykazují podprůměrnou rentabilitu. Tedy se světlou výjimkou domácí Biovety (30 %), která vyrábí veterinární imunobiologické a farmaceutické přípravky.

Ze zahraničních hráčů je nejsilnější polská skupina Orlen (ovládá i nejztrátovější chemičku Spolana), hned po ní kontroluje největší část chemického byznysu (téměř pětinu) německý gigant Continental. Ten vyrábí pneumatiky, také pod domácí značkou Barum. I když se korejský konkurent Nexen Tire v důsledku kurzových ztrát propadl do mínusu, rentabilita pododvětví gumárenské produkce a výroby plastů (hlavně pro automobilový průmysl) stagnovala nad průměrem celé chemie.

Pivo vládne všem

Zhruba stejné míry ziskovosti jako chemický průmysl dosáhli v roce 2023 čeští potravináři. Ti ji však dokázali meziročně o něco vylepšit, když vzrostla o 0,3 procentního bodu na 5,2 %. Solidní průměrné číslo však zakrývá dramatický rozdíl mezi výrobci potravin a výrobci nápojů. Nápojáři totiž dosahují třikrát vyšší míry ziskovosti (11,4 % versus 3,6 %).

Nikoho nepřekvapí, že výdělečnější část českého potravinářství táhnou výrobci piva a sladu. Největší hráč v segmentu Plzeňský Prazdroj ovládaný japonskou skupinou Asahi generuje dvě třetiny veškerého zisku nápojářů a z každé koruny tržeb promění na čistý zisk bezmála 28 haléřů. Holandský Heineken je zase nejztrátovější firmou ze všech výrobců nápojů. Mezi potravináři je nejméně úspěšný americký výrobce cukrovinek Wrigley.

Nad průměrem ziskovosti nápojářů jsou i vinaři. Ty ale táhne jen výrobce šumivých vín Bohemia Sekt, ovládaný německou skupinou Dr. Oetker. Naopak výrobci nealkoholických nápojů promění na zisk přibližně tři haléře z utržené koruny, což není ani třetina ve srovnání s likérkami. Těm dominují Američany ovládaný Stock Plzeň Božkov nebo Jan Becher – Karlovarská Becherovka z francouzské skupiny Pernod Ricard.

Cukr a… líh

Z výrobců potravin dosahují rentability srovnatelné s výrobci alkoholických nápojů pouze cukrovary. Největší z nich (zároveň firma s nejvyšším ziskem v celém potravinářství), francouzský Tereos vyrábí kromě cukru i čistý alkohol, ačkoli před rokem v jednom ze čtyř lihovarů ukončil rafinaci surového lihu kvůli slabému odbytu. Obdobné rentability jako cukrovarníci dosahuje belgická pekárenská jednička La Lorraine, která společně s pekárnami ze skupiny Agrofert Andreje Babiše táhne zisk celého pododvětví.

Ziskovost tržeb ve dvou největších segmentech potravinářství nedosahuje ani třetiny toho, co pekaři. Zisk zpracovatelů masa stáhla jednička v segmentu Le&Co Jiřího Lence tak (vyletěly náklady na materiál, energie i na zaměstnance), že to nedokázaly vyvážit ani znovu ziskové Kostelecké uzeniny ze skupiny Agrofert.

Profitabilitu mlékárenství zase oslabil italský výrobce sýrů značky Gran Moravia Brazzale Moravia, dále Madeta Milana Teplého či Mlékárna Hlinsko (značka Tatra) ze skupiny Agrofert. Významným potravinářem s nejvyšší ziskovostí (19,4 %, resp. sedminásobek průměru v odvětví cukrovinek) byl producent staroarménských medových dortů Marlenka v Česku usazeného arménského podnikatele Gevorga Avetisjana.

Mimochodem, ze stovky největších potravinářských firem s tržbami přes 800 milionů korun (zaměstnávají bezmála 40 tisíc pracujících) ovládá český kapitál téměř polovinu. Nejsilnějším domácím hráčem je holding Agrofert, jenž se na tržbách velkých potravinářů kontrolovaných českými podnikateli podílí 38 procenty.

Dotované zisky

Obdobná dichotomie jako mezi nápojáři a potravináři panuje i mezi lesníky a zemědělci. I když těžařům dřeva klesla v roce 2023 rentabilita o pětinu pod 12 %, je třikrát vyšší ve srovnání s provozovnami, které se věnují rostlinné nebo živočišné výrobě. Nutno však dodat, že bez nejziskovějších státních podniků Lesy České republiky a Vojenské lesy a statky ČR by lesníci proměnili v zisk pouhého 1,5 haléře z každé koruny tržeb.

Největším identifikovaným zemědělským podnikem (podle tržeb za vlastní produkci) je slovenská drůbežářská firma Mach drůbež. Českému zemědělství však absolutně dominují domácí podnikatelé v čele s Agrofertem Andreje Babiše. Jeho 16 zemědělských firem (s individuálním obratem nad 200 milionů korun), včetně firmy na těžbu dřeva Uniles, dosáhlo v roce 2023 podprůměrné rentability tržeb 3,6 procenta. Vykázaly sice čistý zisk bezmála 406 milionů korun, ale z veřejných rozpočtů přijaly dotace (hlavně na zemědělskou činnost) za téměř 476 milionů korun.

Rentabilita v českém agrosektoru včetně lesnictví se v roce 2023 propadla o 4,5 procentního bodu. Stále však dosahuje nadprůměrných 6,4 procenta. V předešlém roce, kdy sektor výrazně táhly rostoucí světové ceny agrárních surovin, sahala dokonce k 11 %. Vyšší ziskovost měly pouze telekomy nebo výroba ostatních vozidel. Obě odvětví rok nato dramaticky ztrácela.

Příjemné ticho před bouří

Největší přírůstek ziskovosti ze všech odvětví zaznamenal automobilový průmysl – odvětví s nejvyššími celkovými tržbami v české ekonomice. Zatímco mu obrat vzrostl bezmála o jednu pětinu, čistý zisk dokázalo zdvojnásobit. Druhá nejdynamičtěji rostoucí elektrotechnika pozvedla zisk „pouze“ o dvě třetiny. Díky tomu stoupla v automobilovém průmyslu míra rentability o 1,6 procentního bodu. Na zisk tak proměnil 3,9 haléře z každé inkasované koruny. Je to ale stále méně, než předvádí české zemědělství i bez výrazně ziskovějších státních lesníků.

Tři pětiny obratu a 85 % zisku odvětví generují automobilky Škoda, Hyundai a Toyota. Spolu s francouzským dodavatelem autoklimatizací Valeo mohou za celý nominální přírůstek zisku automobilového odvětví v roce 2023. Nejztrátovější společností byl italský výrobce brzdových systémů Brembo.

Z téměř sedmdesáti největších podniků s individuálním obratem přes dvě miliardy korun (zaměstnávají bezmála 110 tisíc pracovníků) kontroluje německý kapitál polovinu. Největší německý investor je pochopitelně Volkswagen stojící za mladoboleslavskou Škodou. Čeští podnikatelé ovládají především menší specializované firmy, jako jsou ztrátoví výrobci nákladních vozů Tatra Truck zbrojaře Michala Strnada nebo autobusů SOR LibchavyDaniela Křetínského.

Podle předběžných zpráv zaznamenaly české automobilky v roce 2024 další nárůst produkce vozidel. Ze západní Evropy (především z Německa) však přicházejí informace o propouštění zaměstnanců u dodavatelů automobilek, které už čelí rostoucí čínské konkurenci, zejména ve výrobě elektromobilů, a také dovozním clům, kterými Evropské unii hrozí staronový americký prezident Donald Trump. Zdá se, že rekordní čísla českého automobilového průmyslu z roku 2023 a zřejmě i 2024 budou jen bonusovým tichem před bouří, která čeká exportně závislý český průmysl v následujících letech.

Doména nejbohatších Češek

V české ekonomice se kromě osobních a nákladních vozů vyrábějí i kolejová vozidla, letadla, kola či speciální kolová vozidla určená pro vojenské užití. Tuto specifickou část strojírenského průmyslu, kterou kontroluje domácí kapitál (připadají na něj tři čtvrtiny tržeb 20 největších podniků s obratem přes 800 milionů korun, které dávají práci 15 tisícům lidí), zasáhl předloni největší útlum ziskovosti po telekomunikačních službách, když se propadla o 8,6 procentního bodu na 3,3 %.

Zapříčinil to hlavně výrobce kolejových vozidel pro železnici a městskou hromadnou dopravu Škoda Transportation (v roce 2022 si ještě dopomohl robustními zisky z vyřazených aktiv a investic) a jeho dceřiná firma Škoda Vagonka, které ovládá nejbohatší Češka Renáta Kellnerová. A k propadu přispěl i zavedený výrobce civilní a vojenské letecké techniky Aero Vodochody (v současnosti ovládaný maďarským kapitálem).

Naopak firmy Excalibur Army a Tatra Defence Vehicle, které vyrábí a modernizují vojenská vozidla a které ovládá český zbrojař Michal Strnad, zisky posílily. Rentabilitu odvětví podpořila také jeho společnost Dako-CZ, vyrábějící brzdové systémy pro kolejová vozidla, strojírenská skupina Bonatransdruhé nejbohatší Češky Jitky Cechlové Komárkové, český výrobce těžařské techniky Ferrit, francouzský dodavatel interiérových modulů do letadel Safran Cabin či americký Honeywell Aerospace, který vyrábí části leteckých motorů.

Zbrojovky nestřílí do vzduchu

Produkce strojů, kotlů a ložisek včetně kovovýroby (strojírenství) dosáhla v roce 2023 stejné míry rentability jako celý automobilový průmysl (mnohé strojírny jsou jeho subdodavateli). Meziročně se zlepšila o 0,4 procentního bodu na 3,8 haléře z každé utržené koruny. Zlepšení by bylo dokonce výraznější, kdyby FinStat výsledky odvětví neočistil o zkreslující čísla francouzského výrobce klimatizačních jednotek Valeo Compressor. Ten v roce 2022 zaúčtoval rekordní mínus převyšující čtyři miliardy korun, který však způsobila ztráta z prodeje cenných papírů. Téměř dvě třetiny nominálního přírůstku čistého zisku strojírenství by jinak šly za touto jedinou firmou.

Z 80 největších strojírenských podniků s individuálním obratem přes dvě miliardy korun (zaměstnávají více než 54 tisíc lidí) připadá na domácí kapitál desetina. Právě tento zlomek však patří k těm nejziskovějším v odvětví. Jedná se zejména o výrobce zbraní a střeliva ze skupiny Colt Reného Holečka (Česká zbrojovka, Sellier & Bellot), STV Group Martina a Ludmily Drdových a také výrobce jaderných zařízení Škoda JS. Toho v roce 2022 převzal od sankcionovaných ruských akcionářů domácí energetický gigant ČEZ, který provozuje jaderné elektrárny v Temelíně a Dukovanech.

Z firem ovládaných zahraničními investory se dařilo zejména asijským továrnám, jako je japonský výrobce klimatizačních jednotek Daikin Industriesnebo korejský producent vozidel pro stavebnictví a zemědělství Doosan Bobcat. Výraznějšího růstu ziskovosti i nominálního zisku dosáhli také americký výrobce prádelenské techniky Alliance Laundry, německý producent pružin pro nápravy Mubea IT Spring Wire či francouzský výrobce hliníkových obalů pro aerosoly Ball Aerosol Packaging.

Ve ztrátách se ale stále utápí několik zahraničních subdodavatelů pro automobilový průmysl (Magna Exteriors Bohemia, Faurecia Interiors Pardubice, skupina Mahle Behr), německý výrobce parních turbín Siemens Energy či tradiční český výrobce traktorů Zetor, kterého ovládá slovenská finanční skupina HTC Investments.

Osamělá kožedělná jednička

Oděvní a textilní společnosti tvoří nejmenší odvětví průmyslu, které i po výrazném meziročním snížení ziskovosti (o 0,7 procentního bodu) dokáže proměnit v zisk srovnatelnou část tržeb jako automobilový průmysl nebo strojírenství. Podniky v tomto lehkém průmyslovém segmentu se zaměřením posouvají od šití hotových oděvů (izraelský Pleas šijící ve mzdě, pánská móda Koutný Prostějov nebo švédský výrobce pokrývek hlavy Tonak) ke specialistům na specifický sortiment (jako netkané textilie, pracovní oděvy nebo zdravotnický materiál), kteří nachází uplatnění v navazujících průmyslových aplikacích.

V roce 2023 se dařilo například švýcarskému výrobci autopotahů Autoneum Pilsen, výrobci vlněných tkanin Nová Mosilana nebo belgickému výrobci pracovních oděvů Alsico. Naopak do ztrát se propadli dodavatelé technických tkanin thajská Indorama Ventures Mobility Moravia a domácí PFNonwovens nebo francouzský Treves, jenž automobilkám dodává akustické izolační textilie.

Zatímco na Slovensku působí několik světových producentů obuvi (jako například Iowa, Rieker, Gabor, Ecco), v Česku reprezentuje kožedělný průmysl jediný významný hráč – výrobce zavazadel Rimowa. Ovládá ho francouzský koncern LVMH Moët Hennessy – Louis Vuitton, podnikající s luxusními brandy v oděvnictví a potravinářství (značky Bulgari, Dior, Givenchy, Tiffany, Dom Pérignon apod.).

Ve čtyřicítce největších podniků v oděvním, textilním a kožedělném průmyslu s obratem přes 300 milionů korun pracuje více než 12 tisíc zaměstnanců. Téměř polovinu firem ovládají čeští podnikatelé – třeba Jiří Hlavatý, který vlastní společnost Juta vyrábějící geotextilie, jejíž zisk tvoří bezmála třetinu toho, co v roce 2023 vydělalo celé odvětví.

V dřevařství lítaly třísky

Dřevařský průmysl, průmysl papíru a celulózy a nábytkářský průmysl v roce 2023 zaznamenaly po telekomunikacích a po výrobě ostatních vozidel největší útlum rentability, která se propadla o 4,6 procentního bodu na 3,2 %. Při snížení tržeb o 15 % (odvětví je obratem srovnatelné s hutnictvím) se totiž čistý zisk propadl o dvě třetiny. Ve čtyřicítce podniků s individuálním obratem nad 800 milionů korun pracuje přes 15 tisíc lidí, zhruba o tisíc víc než ve srovnatelně velkých telekomunikačních firmách. Sektor ovládají zahraniční investoři, hlavně z Velké Británie, Belgie, Rakouska a Finska.

Pododvětví výroby papíru a celulózy by díky producentům hygienických potřeb (belgický Drylock Technologies) a obalů (britský výrobce DS Smith Packaging zaznamenal největší zisk v pododvětví) stagnovalo. O propad se ale zasloužila primárně pětka dceřinek britské skupiny Mondi, a hlavně její klíčový podnik Mondi Štětí, který vyrábí pytlový papír nebo karton pro výrobu vlnité lepenky, ale největší úbytek tržeb zaznamenal u bělené sulfátové buničiny.

V dřevařském průmyslu trpěli všichni hráči. Mezi patnácti největšími nezaznamenal nárůst zisku ani jeden. Jejich průměrná ziskovost se sesypala z bezmála 12 % v roce 2022 k záporné nule. Nejvíce ztratilo duo výrobců velkoformátových dřevěných desek ze skupiny Kronospan, dva největší dřevaři – rakouský Pfeifer Holz či Labe Wood (ve kterém má kromě Mondi Štětí a rakouské Holzindustrie Maresch významný podíl také Eko-Invest slovenského oligarchy Milana Fiľa) nebo jednička na trhu ždírecká pila z finského uskupení Stora Enso.

V zanedbatelném nábytkářském průmyslu se dařilo francouzskému výrobci kancelářského nábytku Steelcase nebo domácímu výrobci čalouněných sedaček Blanář Nábytek. Naopak největší propad zisku zaznamenal dodavatel bílého lakovaného nábytku pro síť IKEA – BSJ Czech (ovládá ho občanka Ukrajiny Natália Juruševa). A do ztráty se ponořil česko-slovenský producent kovového nábytku Unikov.

Asie nejvlivnější v elektrotechnice

Ještě o něco slabší ziskovost vykázal v roce 2023 elektrotechnický průmysl. Na zisk proměnil tři haléře z každé inkasované koruny. Na rozdíl od dřevařsko-papírenské výroby si ale o 1,1 haléře meziročně polepšil. Do agregátních výsledků však FinStat nezahrnul čísla čínské BCS Automotive Interface Solutions, která vyrábí elektronické spínače pro automobilový průmysl a které se zisk v roce 2023 propadl o 11,2 miliardy korun, zejména v důsledku tvorby rezerv ve finanční oblasti.

Z více než 50 elektrotechnických podniků s individuálním obratem přes dvě miliardy korun (zaměstnávají 65 tisíc lidí) kontroluje český kapitál jen dvě firmy: Výrobce vojenských technologií pro detekci cílů ERA ze zbrojařské skupiny Omnipol Richarda Hávy dramaticky podpořil nárůst zisku elektrotechniky a mezi velkými podniky zaznamenal i nejvyšší rentabilitu (37 %). Naopak Škodě Electric Renáty Kellnerové, která vyrábí motory pro tramvaje a trolejbusy, už v roce 2023 nepomáhal zisk z vyřazených dlouhodobých aktiv.

Američtí investoři (8 %) ovládají druhou nejrentabilnější firmu v české elektrotechnice Brush Sem (28 %, turbogenerátory), ale i méně úspěšného výrobce přesné optiky firmu Meopta – optika, která ve zkráceném účetním období 2023 (pro fúzi s nástupnickou společností Meopta) zaznamenala dramatický propad tržeb v segmentu strategických systémů.

Téměř polovinu velkých elektrotechnických firem ovládají evropští hráči. Především německé uskupení INA-Holding Schaeffler, jehož dceřinka Vitesco Technologies, která vyrábí elektrická zařízení pro automobilový průmysl (i pro elektromobily), zaznamenala nejvyšší přírůstek zisku i absolutně nejvyšší zisk v odvětví. Do roku 2021 patřila německému Continentalu, kterému v české elektrotechnice zůstal pouze dodavatel elektrických komponentů pro automobilový průmysl. Ten zase vykázal největší ztrátu v odvětví. O její výrazné meziroční zmírnění se zasloužilo rozpuštění opravných položek.

Asijští hráči mají v chemickém průmyslu 9% podíl, na poli velkých strojírenských podniků čtvrtinové zastoupení a v automobilovém odvětví 30%. Největší podíl však mají ve velké elektrotechnice – více než dvě pětiny. Největším asijským investorem je tchajwanský Hon-Hai Precision, který ovládá tři firmy, z nichž největší český elektrotechnický podnik Foxconn CZ se v roce 2023 sesunul po téměř pětinovém poklesu tržeb do ztráty.

Hrátky indických kapitalistů

Z nejvýznamnějších odvětví na Slovensku měla nejtěžší rok 2023 metalurgie. Její ziskovost se zhroutila k záporné nule. České hutnictví si vedlo o něco lépe. Z koruny v tržbách proměnilo na zisk 1,6 haléře, o haléř méně ve srovnání s předchozím rokem. Meziroční propad by však byl o něco větší, nebýt korejského výrobce ocelových drátů a lan Kiswire Cord. Ten v roce 2022 zaznamenal ztrátu téměř miliardy korun, kterou zapříčinila hlavně tvorba opravných položek k nemovitostem.

I tak byla česká metalurgie nejméně výkonná z hodnocených odvětví. A bylo by to ještě horší, kdyby výsledky za roky 2022 a 2023 zveřejnila donedávna největší železárna Liberty Ostrava, kterou ovládá indický podnikatel Sanjeev Gupta. Ta vloni skončila v insolvenci, propustila přibližně šest tisíc zaměstnanců a v současnosti je její výrobní areál na prodej.

V zisku se jen tak tak udržely Třinecké železárny ze skupiny Moravia Steel slovenského podnikatele Tomáše Chreneka. I když jejich podíl na domácí produkci surové oceli stoupl na 71 % a ve výrobě kolejí mají monopol (významným výrobkem je válcovaný drát), pokles tržeb se propsal do největšího propadu zisku v odvětví. Největší ztráty v sektoru zaznamenala rovněž Chrenekova ŽDB Drátovna či švédský výrobce ocelových odlitků Ljunghall. V důsledku přerušení provozu byl ve ztrátě také výrobce slitiny ferovanad Czech Vanadium, kterého od ruského akcionáře s vazbami na sankcionovaného oligarchu Romana Abramoviče převzala dubajská skupina Metco. Jejím „skutečným“ majitelem je právník indického původu Nikhil Skariah Kolekunnel.

Naopak největší zisk zaznamenali švédský výrobce ocelových trubek Alleima a francouzský producent slitinových profilů Constellium Extrusions Děčín. Ze ztráty se největším přírůstkem zisku v odvětví vymanila tržní dvojka, ostravský výrobce plechů válcovaných za tepla Vítkovice Steel. Ten v prosinci změnil majitele, když Úřad pro ochranu hospodářské soutěže potvrdil akvizici 100 % akcií indickou skupinou Jindal Group.

Pro třicet největších hutních podniků s obratem převyšujícím 800 milionů korun pracovalo bezmála 19 tisíc zaměstnanců. Podíl českých investorů (především díky Chrenekovým firmám) převýšil polovinu. Asijští hráči kontrolovali pětinu velkých hutních firem.